KRVAVÉ SLZY

Bolí mě oči z našeho světa

Nejenom proto, jak přibývají léta

Dívám se kolem sebe

A ze všeho mě pořádně zebe

Třesu se zimou jak malý ratlík pod stromem

Běžím pryč rychle honem

Nad obzorem se tetelí pára z komína světa bolu

Táhne mě to někam k zemi dolů

Nechci se jen plahočit lidským utrpením

Potýkám se pořád s nepochopením

Myšlenky svoje vláčím tíží temnoty

Hledám marně ten ostrov lidské dobroty

Nechci vzdát věčný boj pravé spravedlnosti

Upadnout do osidel prázdných frází lenosti

Mívám chvíle, kdy se cítím být sám na světě

Ale pak vždycky potkám bližního svého na stejné tapetě

Duše má nadějí pookřeje, jak ranní červánek

Kuropění orosené naplní znovu myšlenek džbánek

A vyrážím na pouť v sedle svého oře

Nezůstanu nikdy statistou na opuštěném dvoře

Opírám se do věčného boje za pravdu svojí

V němž často oči krvavé slzy roní

Nebojím se utrpení na té cestě

Chci tě jen držet někdy za ruku

Než by tlukot mého srdce ochladil tvou duši v kamenném opuku

Porozumím vůbec někdy světu lidských duší?

Nebo bude dále uhánět bez cíle kolem prázdných uší

Teprve až začnem všichni vnímat sevřenou jednotu všech vesmírů

Pak společně příkryjem tu prázdnou ve svém srdci díru!