Zajímavosti‎ > ‎

Hospodář

přidáno: 6. 5. 2017 22:24, autor: Klub Absolventů U3V   [ aktualizováno 30. 7. 2017 22:17 ]
Narodil jsem se na malé vesničce, kde rodiče před kolektivizací soukromě hospodařili na malém statku. Tak jako v každém hospodářství dominoval z chovu drobného zvířectva chov slepic, kachen, krůt a hus. Vedle uvedeného zvířectva se na dvoře procházely i kočky a pes, mezi kterými jsem však kraloval já a dával jim tak najevo svou nadřazenost. Nebylo hnízdo o kterém jsem nevěděl a téměř denně jsem hlídal sedící kvočnu a krůtu a věděl tak první o líhnoucích se mláďatech. Několikrát se však i stalo, že nejen já, ale ani maminka nevěděla kde kvočna sedí, až když se přišla pochlubit s kuřátky. V té době nebyly na vesnicích známy umělé líhně a hospodyně by o ně pravděpodobně ani nestály, protože drůbeží matka se o vylíhnutí svých mláďat dovedla dobře postarat. Pro mne však byla zajímavější malá krůťátka, pro která jsem hned po narození sekal uvařená vajíčka a řebříček a sledoval jaký mají apetit a jak se mají k světu. V polovině minulého století převládal na vesnicích chov krůty bronzové s šedočerně zbarvením opeřením a současně preferovaná bílá plemena nebyla tak rozšířena. Po několika dnech vybíhala krůťata s matkou do sadu, kde mi předváděla své dovednosti v lovu hmyzu a červíků.
V průběhu života malých krůťat je doba, kdy se jim takzvaně zapalují hlavičky (zapalují se a červenají), což je doba, kdy by neměla zmoknout. To jsem dostal na starost a tak se stalo, že jsem při jejich zahánění před deštěm (rodiče pracovali na poli), jedno krůtě zašlápl. Mrtvolku jsem schoval do kanálu. Já jsem potom mamince pomáhal při marném hledání zatoulaného krůťátka a nenašel jsem odvahu se k tomuto maléru přiznat. Dnes po více než polovině století svou chybu zveřejňuji a doufám, že maminka mi z nebíčka odpouští.

Vzpomínka Seniora
Comments